Celá osvěžená z dalšího cestovatelského zažitku jsem tu zpět. Pro ty, kterým jsem to neřekla, tak jsem se rozhodla necelý týden strávit ve Skotsku. Můj den S začal ve čtvrtek 13. března. v 11:30 místního času. Už na letišti jsem byla celá nedočková a zvědavá, co mě v tomto následujícím týdnu bude čekat. Již na letišti jsem jistila, že se mnou stejným letadlem letí jeden manželský pár, který pracuje pro stejnou firmu jako já, pouze jsem v jiném oddělení. Takže hurá směr Edinburgh.
1. DEN
Počasí nebylo úplně ideální, pěkná kosa tu ve Skotsku vládne, ale nepršelo a to bylo hlavní. Hned první den jsem se nechtěla moc unavit, takže sjem vyrazila pouze do Royal Botanic Garden. A jako první vám samozřejmě musím napsat, že úplně ohromená jsem byla hned na začátku ze Skotů v KILTECH. A dokonce i sedačky v autobusech tu mají tak správně tartanově laděné. Co se týče hostelu, tak předem jsem pouze věděla, že by se měl nacházet hned poblíž Edinburg Castle, který se rozpíná uprostřed historické části města. A pravda byla opravdu taková, že přímo z hostelu se koukalo na onen hrad. A pokud jde o hostel samotný, tak stylově byl opravdu vyvedený, prostě to na vás dýchalo zážitky místních cestovatelů :-) Po zbytek večera jsem "zakotvila" v hostelové obývačce a pozorovala dění kolem. Večer jsem vytuhla překvapivě brzo, neb na mě dolehla únava z cesty a nechala jsem si zdát o nádherných prosluněných zítřcích.
2. DEN ..... ODJEZD do HOR
Před výjezdem v 8 ráno jsem si ještě stihla odběhnout na snídani a už jen jupí jupí čekat na začátek dobrodružství. To na sebe nenechalo dlouho čekat a vytoužený minibus i s pasažéry byl tu. Nejprve se nám představil naprosto úžasný pan řidič, průvodce, bavič a prostě každým coulem fajn chlap hmhm no fakt byl světovej..... nemám slov :-) však uvidítě na fotečkách... Ke složení naší grupy, kromě mě, jako jedné češky, tu bylo asi 6 japonek, 1 španělka se svými španělskými rodiči Pozn. nezlobte se že odbočuji, ale zjsitila jsem ze tihle španělé bydlí kousek od místa, kam pojedu na pár dní v dubnu, takže vidíte svět je opravdu malý a hned mám někde známého. A dále cca 9 rozjetých a flirtujících amerických studentek :-) Už po hodině cesty jsme začínali vidět nádhernou krajinu, hory se zasněženými vrcholky, ovce pasoucí se na stráních a postupně mizející civilizaci. Z krajiny jsem byla naprosto unešená, neb se to opravdu tady s tou anglickou plackou nedá srovnat :-) Hned na úvod nám náš švarný provodce nastíniil, že na nás bude mluvit anglicky a ne jejich místních GAELIC. Je fajn, že průvodce dělá někdo, kdo je vlastně ze skotských hor, zná tradice, historii a umí ji přiblížit i ostatním. Pozn. Vracímse ke svým kvízům a táži se vás, kdo z vás ví, jaká rostlinka je pro Skoty tak národní jako pro nás lípa? A taky se k této rostlince váže zajímavá pověst.
Naší první zastávkou, hned za prvním městečkem Pitlochry byla jak jinak návštěva nejmenší palírny whisky na území celého Skotska. V této palírně Edradour, která byla založena v 1825 dělají vše ručně. Další zastávkou byly Barrack ruiny. Samozřejmě očekávanou zastávkou bylo Loch Ness. Tím, že naším průvodcem byl místní a popravdě tohle moc neděla, ale vzal to, neb potřebovali výpomoc, takže jsem viděli mnohem více, a z mnohem zajímavějíšch a méně turisty osídlených míst i z opravdu poutavými vyprávěními. Již za jízdy nás burcoval, že prý se budeme v Loch Ness koupat, a je fakt, že polovina autobusu se opravdu svlékla a hupsla do té ledové vody a poté za jízdy busem popíjeli správně vychlazenou whisky. Místo fotky proslulé Nessie sem si nakonec odvezla jen pár krásně omletých kamenů z jezera :-) Dalším zajímavým místečkem bylo městečko Inverness, které je prezdívané jako hlavní město Highlands a kde se nachází zámek z viktoriánského období. V tomto ročním období byly hory laděny převážně do hnědých odstínů barev, pokud dorazíte v letě, tak je vše krásně zelené a pokud v podzimních měsících tak příroda chytá purpurový nádech. Na fotkách poté uvidite fotky z dalších hradů jako např. Eilan Donan Castle, které se rozkládají po celém území Skotska. Večer jsme dorazily na ostrov Isle of Skye, které se stalo útočištěm pro naše další dve noci. Náš oslnivý průvodce mezitím stihl vyměnit svůj kilt za džínsy a vytáhnout nás mezi místní horaly. Vesnička, ve které sme se nacházeli se jmenovala Kyleakin.
3. DEN
Celý tento den byl věnovaný tomuto ostrovu, který vypadá trochu jako z pohádky. Městečko Portree, které se rozkládá mezi samými horami, bylo důležitou zastávkou pro nákupuchtivé japonky... budiž jim to dopřáno. Ale ještě předtím sme měli menší vycházku kolem jedné místní říčky, o které panuje jedna pověst, podle které pokud smočítě do této vody obličej na sedm vteřin.... budete krásnější a tak sme to samozřjmě všichni za odpočítávání Grema (průvodce) udělali. Nevím, jestli jsem se zmínila, ale měli sme úplně vyvedené počasí, a celé dny nám svítilo sluničko, takže na další bod, což byl výstup na Kilt Rock, jsme se vysloveně těšili. Kromě dvou japonek, které výstup nezvládly, jsme ji absolvovali všichni. Za zmínku určitě stojí i Faery Glen. A co nás čekalo večer, nejprve jsme vybrali s američankami nějaké ty penízky a podle jejich recpetu vytvořili něco nazývané WOP, ani Grem to neznal :-) poté jsme vyrazili do místní hospůdky za místní kapelou, kde se nás na parketu zmocnili rodilí Highlinders, stále nás tam někdo fotil ve víru tance, takže se ani nebudu divit, pokud se objevím jako rarita v místním zpravodajstvím.
4. DEN
V devět ráno jsme se odpíchli z pohádkového Isle of Skye a za krásného svitu sluníčka zamířili na obhlídku nejvyšší hory Skotska, kterou je Ben Nevis. Oblast Fort William pak ukázala nádherný Glen Coe, kde by se člověku chtělo jen tak hodiny ležet v mechu, užívat si té samoty, svěžího vzduchu. Je až překvapivé, jak tam ti usedlíci žijí, nejbližšího souseda máte kilometr daleko, u baráku jen stádo ovcí, políčko a kolem jezero. A na co já jsem samozřejmě čekala, bylo vyprávění o William Wallace, o Robertu de Bruce a o Rob Roy a o tom, jakto ve skutečnosti bylo a nás vypravěč nás nezklamal. A tedy i naší poslední zastávkou bylo město Stirling poblíž kterého byl roku 1992 vybudován monument pro William Wallace. Po těchto třech krásných dnech jsme se celý ofoukaný od pravého atlantického větru vrátili zpět do Edinburgu, kde jsme se všichni naposledy objali předeli si nějaké ty kontakty pro strýčka Příhodu a se slzami v očích jsem si uvědomila, jak ty krásný dny vždy utíkají rychleji.......
5. DEN a 6. DEN
Tyto poslední dva dny jsem strávila v Edinburghu, ale kráse Highlands se nevyrovna. Ve fotoalbu pak můžete vidět místní Parlament, který je veřejnosti otevřený, tedy pokud pání poslanci zrovna nezasedaji. Dále pár foteček z hradu, St. Giles Cathedral a Royal Mile, což je něco jako hlavní třída. Navečer už mě jen čekalo letiště, poloprázdné letadlo a ještě liduprázdnější autobus,, který me v devět večer vezl do Colchestru.
Na závěr bych všem doporučila návštěvu Skotska ( já osobně se rozhodně chci ještě do skotkých hor juknout taky :-) a pokud si nejste jisti zda cestovat na vlastní pěst či ne, tak rozhodně doporučuji www.mackbackpackers.com Takže nyní se loučím, Skotům děkuji za nezapomenutelné dny a uvidíme jací budou v dubnu španělé :-)